AEROSMITH: PŮLSTOLETÍ V ROCKU

DRUHÁ ČÁST BIOGRAFIE A DISKOGRAFIE V LETECH (1984-1994).
 
ČLÁNEK JE ROVNĚŽ DOSTUPNÝ V DIGITÁLNÍ VERZI (20 STRAN) A JE OBOHACEN O SPOUSTU POUTAVÝCH FOTOGRAFIÍ. PRO JEHO ZOBRAZENÍ KLINĚTE NA TLAČÍTKO UMÍSTĚNÉ NÍŽE

 

AEROSMITH – HISTORY: 2. ČÁS

 

H I S T O R Y 

1984–1986

Absence Joe Perryho v kapele byla pro Stevena Tylera natolik skličující, že nebylo v silách kapely přimět ho k práci na dalším albu. Kytarista Jimmy Crespo k tehdejší situaci poznamenal, že jen dokola poslouchal, jak Joe dělal to či ono. Situaci akceptoval, a i dle jeho slov byl pro AEROSMITH jediným řešením návrat Joea i Brada. Společný reunion v původní sestavě proběhl na jaře roku 1984. Navazování na někdejší spolupráci nebylo tak snadné, jak by si s největší pravděpodobností všichni přáli. Joe Perry byl zpočátku hodně skeptický. Joe i Steven na tom byli vlastně úplně stejně, oba byli zlomení. Joe Perry se potýkal s poklesem prodejnosti sólového alba a s následky divokého rozvodu. A tak nakonec pod vidinou lepších zítřků s návratem do kapely souhlasil. Bylo však zapotřebí ještě dořešit právní záležitosti. Joe Perryho tenkrát zastupoval manažer Tim Collins. Joe se v té době soudil s předchozím managementem AEROSMITH – Leber[1]Krebs – z důvodu zanedbávání povinností vůči kapele. Navíc odmítl s managementem nadále spolupracovat. Pokud tedy chtěli AEROSMITH zpět Joe Perryho, nezbývalo, než s Leber-Krebs ukončit spolupráci a přejít pod křídla Tima Collinse. Stejná situace zanedlouho čekala kapelu i ohledně změny vydavatelství. Ukončení smlouvy s Columbia Records, kterým byli AEROSMITH ještě stále zavázáni, doprovázely další boje a soudní spory. Bez vydavatelství a s novým managementem nezbývalo nic jiného, než vyrazit na další turné a opakovat stejný scénář jako v 70. letech. Od června do srpna roku 1984 absolvovali AEROSMITH celkem 70 zastávek po Spojených státech a stvrdili svůj úspěch ze 70. let. Díky obnovení původní sestavy přilákali zpět spoustu svých oddaných fanoušků. Na jedno z vystoupení se přišel podívat i jeden z nejdůležitějších zástupců nahrávací společnosti Geffen Records, John Kalodner, a právě ten doslova kapelu spasil. I přes jejich stále trvající drogové závislosti je považoval za jednu z nejlepších amerických rockových kapel. Cítil v nich obrovský potenciál i navzdory všem, kteří je již pohřbili. Přesvědčen o tom, že mohou dosáhnout mnohem víc než kdy předtím, nabídl kapele smlouvu. Jako další logický krok tak bylo vydání nového alba.

Role producenta se ujal talentovaný Ted Templeman. AEROSMITH ho oslovili krátce poté, co slyšeli jeho vyjádření v rámci předávání ocenění Grammy, že by s kapelou rád spolupracoval. Proslavil se díky spolupráci s VAN HALEN, takže měla kapela jistotu, že dobře rozumí hard rockovému soundu. Nahrávání se uskutečnilo ve Fantasy Studios v Berkeley v Kalifornii s doplněním o nahrávky pořízené v Power Station v New Yorku. Spolupráce s Tedem probíhala dobře a více méně i rychle. Pořídili jednu nahrávku denně. Záměr Templemana bylo docílit zvuku živých koncertů. A tak často nahrával kapelu ve chvílích, kdy muzikanti vůbec nevnímali, co se děje kolem. Navíc pořád marně sváděli boj s jejich největším drogovým démonem. Snažili se, ale jakmile se dostali na víkend domů, nedokázali odolat pokušení.

Done With Mirrors, 1985

„Víte, když kouzelník přeřízne pilou nějakou dámu na dvě poloviny nebo vytáhne králíka z klobouku, najdou se vždy cynici, kteří to okomentují slovy ‚It’s all done with mirrors.‘ (Všechno je to klam.) No a kolem AEROSMITH se taky motá spousta skeptiků, kteří – kdykoliv se nám něco opravdu povede – prohlásí, jaktože AEROSMITH zase fungují. A my se přitom svou tvorbou jen snažíme o co nejlepší vyjádření nás samotných.“

(STEVEN TYLER)

Album „Done With Mirrors“ vychází 21. října roku 1985. Steven Tyler objasnil název alba „Done With Mirrors“ jako zastaralý termín užívaný pro klam či podvrh: Víte, když kouzelník přeřízne pilou nějakou dámu na dvě poloviny nebo vytáhne králíka z klobouku, najdou se vždy cynici, kteří to okomentují slovy ‚It’s all done with mirrors.‘ (Všechno je to klam.) No a kolem AEROSMITH se taky motá spousta skeptiků, kteří – kdykoliv se nám něco opravdu povede – prohlásí, jaktože AEROSMITH zase fungují. A my se přitom svou tvorbou jen snažíme o co nejlepší vyjádření nás samotných.“

I přes všechnu snahu a chuť vloženou do nahrávky, album bohužel nedosahuje většího komerčního úspěchu a v recenzích se setkává spíše s průměrným hodnocením. Kritici vyčítají kapele, že jim chybí jiskra a drive jejich předchozí éry. Do dnešních dnů však v koncertním setu nechybí nejsilnější kousek tohoto alba, kterým bezesporu je „Let The Music Do The Talking“. Skladba, kterou pro AEROSMITH složil Joey Perry před jeho odchodem z kapely v roce 1979. A jak se často stává, hodně věcí se na světě přeceňuje a mnohé se podceňuje. Celkově deska rozhodně není slabá a nabízí několik silných momentů typických pro AEROSMITH, jako skladby „My Fist Your Face“, „Shame On You“, „Gypsy Boots“ nebo „She’s On Fire“. Škoda jen, že nenaplnila očekávání a naděje do desky vložené. I přes snahu producenta Teda Templemana se zdaleka nepovedlo docílit toho, co se povedlo na albech „Toys In The Attic“ nebo „Rocks“. Situaci nezachránil ani obal desky, který postrádá nápad nebo alespoň slavné okřídlené logo kapely. AEROSMITH jsou zklamaní chladnými reakcemi, kterých se jim od vydání alba dostává. Po jejich comebacku je třeba poučit se z první neúspěšné lekce a vsadit na kartu, jež přinese ovoce.

Rok 1986 je v historii AEROSMITH zapsán jako rok zásadních a tolik potřebných pozitivních zlomů. Muzikanti si zřetelněji uvědomují, jak jim drogy škodí po všech stránkách, a hlavně jak moc blokují jejich kreativitu. Rozhodují se podstoupit léčení a nastupují do léčebného centra Caron Foundation v Pensylvánii. Tam podstupují náročný odvykací proces a musí zvládnout všech 12 úrovní programu. Po jeho absolvování jsou vysátí, ale poprvé po deseti letech střízliví. Ve stejnou dobu přichází producent a velký fanoušek AEROSMITH, Rick Rubin s nápadem k nezaplacení. Na jeho popud má rapper Run DMC v podobě coververze oživit jednu z největších klasik AEROSMITH, skladbu „Walk This Way“. V naději, že tímto crossoverem prolomí bariéry a docílí ve Státech velkého komerčního úspěchu. Nakonec jsou ke spolupráci přizváni i Steven Tyler a Joe Perry, aby dali skladbě drive, který tam chyběl. Coververze je doplněna o Tylerův vokál a Perryho kytarové party. A tak se zrodil megahit v nové podobě. Rick Rubin, aniž by to byl předem tušil, tak zabil dvě mouchy jednou ranou. Hit boduje v Top 10 jak v USA, tak ve Velké Británii a Run DMC díky němu získává celosvětovou popularitu. AEROSMITH si na svou stranu získávají kritickou mládež a stvrzují svůj comeback.

1987–1988

Nastal čas zavřít pusu všem skeptikům a ukázat světu skutečný potenciál kapely. Po zklamání z předchozího neúspěchu bylo třeba přesvědčit, že AEROSMITH jsou schopni produkovat hity, které nutně potřebovali, pokud chtěli celou situaci zvrátit. Geffen Records vsadili na jistotu a ke spolupráci oslovili hitmakery, jako byli Desmond Child a Jim Vallance, jež se velkou měrou podepsali na věhlasu BON JOVI, KISS nebo třeba BRYANA ADAMSE. Bylo to vůbec poprvé v kariéře AEROSMITH, kdy se na albu skladatelsky podílel kromě členů kapely někdo další. Nahrávání alba „Permanent Vacation“ začalo v únoru 1987. Jako producent se na něm zpočátku podílel Rick Rubin. Vzhledem k jeho nabitému programu nestihl s kapelou album dokončit. Ve spolupráci s Rickem vzniklo šest demo nahrávek včetně „Love Me Like A Bird-Dog“, která se na desce nakonec neobjevila. Nahradil ho věhlasný producent Bruce Fairbairn. Mezinárodně úspěšný a uznávaný Kanaďan, který je považovaný za jednoho z nejlepších producentů celé éry (aktivní v letech 1976–1999). Byl to krok správným směrem, který se kapele neskutečně vyplatil. AEROSMITH pokračovali v nahrávání nového alba v Little Mountain Sound Studios ve Vancouveru. Složili celkem 28 skladeb, z nichž bylo na finální verzi alba vybraných 12.

Permanent Vacation, 1987

 „Permanent Vacation“ vychází 18. srpna 1987 a pro kapelu znamená naprostý zlom v jejich kariéře. Ode dne, kdy se deska objeví na pultech, sklízí ovace ze strany fanoušků i hudebních kritiků. Popularita AEROSMITH raketově stoupá a řady ortodoxních fanoušků, kteří jsou s kapelou od počátku jejich kariéry, se výrazně rozšiřují. Deska se stává platinovou již několik týdnů po jejím vydání. Trojice hitů „Angel“, „Rug Doll“ a „Dude Looks Like A Lady“ bourá příčky hitparád a kapela má dokořán otevřené dveře na hudební stanici MTV, která všechny tři klipy nasazuje do vysílání. AEROSMITH navazují na úspěch „Toys In The Attic“ a „Rocks“, jejich nejúspěšnějších alb ze sedmdesátých let. Celková atmosféra alba potvrzuje doslova zmrtvýchvstání a osvobození se od nejhoršího drogového šílenství muzikantů. Deska je nabitá pozitivními emocemi, vitalitou a patřičnou dávkou humoru i nadhledu, což dokazuje hlavně skladba „Dude Looks Like A Lady“. Stevena Tylera k textu inspirovalo setkání s MÖTLEY CRÜE v New Yorku. Když se mezi sebou bavili členové kapely, všechno to bylo Dude sem, Dude tam. Potom seděli v baru se zpěvákem Vincem Neilem a Steven pozoroval, jak jsou všichni číšníci oblečení jako ženy, a tak vzešel nápad na „Dude Looks Like A Lady“. AEROSMITH na albu vzdávají hold svým idolům THE BEATLES v podobě jediné coververze „I’m Down“, která se původně objevila na druhé straně singlu „Help“ z roku 1965. Po skladbě „Come Together“ jde o jejich druhou komerčně úspěšnou coververzi z dílny THE BEATLES. AEROSMITH nezapomněli ani na své bluesové kořeny, ke kterým se vrací ve skladbě „Hangman Jury“. Skladba vypráví příběh zpěváka, jehož žena ho neustále napadá kvůli nedostatku peněz. Jednoho dne se vrátí domů úplně na mol. Namíří na ni pistolí a zastřelí ji. Až poté, kdy zmáčkne spoušť, mu dojde, že pistole byla skutečně nabitá. U soudu mu jeho verzi nikdo nevěří a on nepopírá, že nakonec dostala to, co si zasloužila. Protože byla prostitutkou a odmítala sex se svým manželem. Nakonec je odsouzen ke smrti pověšením a příběh končí osudným ránem, kdy se chystá jeho poprava. AEROSMITH s odvahou zariskovali a své blues-hard rockové kořeny výrazně obohatili popem. To samozřejmě perfektně zapadlo do atmosféry poloviny 80. let. Současně jde o období, které rozdělilo fanoušky kapely na tři tábory: fanoušci éry 70. let, fanoušci, kteří následují AEROSMITH od vydání „Permanent Vacation“ a třetí skupinu tvoří fanoušci, kteří fandí kompletní tvorbě kapely, anebo si z každého období vyberou pro sebe to, co je nejvíce oslovuje. „Permanent Vacation“ je zároveň první kapitolou z trojice po sobě vydaných komerčně veleúspěšných alb AEROSMITH. Krátce po vydání alba vyráží Steven Tyler a Joe Perry do Evropy, aby absolvovali promo turné, poskytovali rozhovory a účastnili se tiskových konferencí. Na promo turné zjišťují, že se v Evropě vlastně prezentují jako úplně nová kapela, kde se jim nikdy předtím nepovedlo dosáhnout většího komerčního úspěchu. Steven otevřeně promluvil o drogové závislosti i o tom, že v té době se nedotkl alkoholu a drog už celý rok. V říjnu 1987 vyráží AEROSMITH na dosud největší turné, které mělo 160 zastávek a protáhlo se až do konce léta 1988. Bylo rozdělené na tři části. Kapela byla striktně držená od alkoholu a drog. Dokonce nesměli pít ani členové jejich doprovodného týmu, ani předkapely, kterými tenkrát byli DOKKEN a WHITE LION. Na poslední části turné se poprvé společně setkali na pódiu s GUNS N’ ROSES, pro které byli AEROSMITH jejich zásadními vzory. „Permanent Vacation“ album i turné znamenalo pro kapelu monstrózní úspěch. Jen ve Spojených státech se ho prodalo pět milionů kusů. Jde o první album AEROSMITH, které zabodovalo v hitparádách v Anglii a získalo tam za prodejnost zlatou a stříbrnou desku.

1989–1990

AEROSMITH nabuzeni úspěchem posledního počinu a vědomi si toho, že je ve vzduchu něco velkého, začali pracovat na dalším albu dva měsíce poté, kdy skončilo turné k albu „Permanent Vacation“. Většinu času strávili počátkem roku 1989 ve studiu v Massachussetts. Nyní je víc než kdykoli předtím nutné udržet nastavenou laťku. Ke spolupráci byla opět přizvaná osvědčená dvojice Desmond Child a Jim Vallance. První skladbou, kterou napsali společně Steven Tyler a Joe Perry na album „Pump“ (kredit za název alba je připsaný kytaristovi Bradu Whitfordovi), byla „Monkey On My Back“. Skladba je o dobrodružstvích, které muzikanti zažívali pod vlivy chemie v těle. Po úspěšné spolupráci s producentem Brianem Fairbairnem, který měl zásadní vliv na úspěchu předchozího alba, nebyl žádný důvod ke změně. A tak AEROSMITH v březnu roku 1989 opět vyráží do studia Little Mountain Sound Studious ve Vancouveru. Ve stejnou dobu nahrávali hned vedle své další album „Dr. Feelgood“ i MÖTLEY CRÜE. Kdyby tato situace nastala o pár let dříve, možná by někteří členové obou kapel nezůstali naživu. Tentokrát se obě party setkaly v období, kdy byli všichni střízliví a dychtiví po velkém úspěchu. Steven Tyler se dokonce přidal k MÖTLEY CRÜE a nahrál vokály ve skladbě „Sweet Sticky“ (společně s Bryanem Adamsem) a v intru ke skladbě „Slice Of Your Pie“. Obávaný návrat ke starým zlozvykům se naštěstí nekonal, takže vše proběhlo v pořádku a obě kapely nahrály ve stejnou dobu alba, která se považují za nejvydařenější a patří mezi komerčně nejúspěšnější v jejich diskografiích. Baskytarista Tom Hamilton v jednom z rozhovorů řekl, že pro něj bylo období nahrávání alba „Pump“ první, kdy byl po letech úplně čistý. Při nahrávání „Permanent Vacation“ sice už nepil, ale každý den vykouřil množství marihuany. Byl posledním členem kapely, který se z toho dostal a už ho štvalo, že byl jediný, což v něm podněcovalo paranoidní stavy. Období nahrávání alba „Pump“ znamenalo pro Toma Hamiltona také znovu objevování techniky ve hře na basu. Hodně času trávil cvičením a poslechem vzorů jako John Paul Jones z LED ZEPPELIN nebo baskytarista legendárních MOTOWN, James Jamerson. Došlo i na slib, který si dali spolu s bubeníkem Joeym Kramerem už mnohokrát před tím a teď to konečně splnili. Společně hodně pracovali na rytmice všech skladeb, tak aby byl finální výsledek co nejlepší. Joey dodává, že tentokrát ho nikdo nemůže obvinit, že by na tomto albu přehrával, protože se naopak snažil věci co nejvíce zjednodušit a soustředil se hlavně na to, aby fungovala rytmika.

Pump, 1989

AEROSMITH se při nahrávání alba „Pump“ seznámili s majitelem místního bizarního obchůdku s hračkami, Randy Raine Reuschem. Steven Tyler vzpomíná, že v tom obchodě byla místnost plna stovek, ne-li tisíců nástrojů vyrobených z bambusu, a dokonce i z lidské stehenní kosti. Nadšení zvuky, které jednotlivé nástroje z různých koutů světa vydávaly, přišli s nápadem představit je na svém albu a zakomponovat méně komerční aspekt do finálního zvuku v návaznosti na určitou kritiku v souvislosti s „Permanent Vacation“. Přesvědčili Randyho, aby jim dovolil s těmito nástroji jamovat, a nakonec je využili pro mezihru spojující celé album. K vybraným zvukům přidali ještě africkou rituální hudbu, zapůjčenou od Izzyho Stradlina z GUNS N’ ROSES a vodní telefon od známého kapely. Tato interludia se stala kostrou alba „Pump“, jež navozují specifickou atmosféru a AEROSMITH tak symbolicky propojují rock s hudbou a kulturou původních obyvatel Ameriky. Album „Pump“ vychází 12. září roku 1989 a opět se zařazuje mezi alba platinová. V amerických hitparádách bodují hned tři songy ve výběru nejlepších skladeb Top 10 včetně „What It Takes“ a „Love In An Elevator“, která konečně prolomila ledy na evropském trhu a boduje v žebříčcích tamních hitparád. AEROSMITH poprvé ve své historii získávají prestižní ocenění Grammy Awards za skladbu „Janie’s Got A Gun“. Joey Kramer dodává: „Skladba ‚Janie’s Got A Gun‘ pro mě hodně znamená. Steven se dotkl tématu, se kterým se většina lidí bojí vypořádat, anebo o něm nemá ponětí – násilí páchané na vlastních dětech.“ Text věnoval Steven Tyler tématu znásilňování v Americe a vypráví příběh dívky, která byla znásilněna vlastním otcem. Je o incestu, který se děje mnoha dětem a zjistí se to až ve chvíli, kdy se potýkají s neurózami. Video ke skladbě režíroval filmový režisér David Fincher (režisér sci-fi „Vetřelci“, temných thrillerů „Sedm“ či „Klub rváčů“ aj.). AEROSMITH vyráží na celosvětové turné na podzim 1989, krátce po vydání alba „Pump“. Turné začalo v Německu a trvalo osmnáct měsíců.

„Skladba ‚Janie’s Got A Gun‘ pro mě hodně znamená. Steven se dotkl tématu, se kterým se většina lidí bojí vypořádat, anebo o něm nemá ponětí – násilí páchané na vlastních dětech.“

(JOEY KRAMER)

1991–1994

Očekávání jsou obrovská a kapela je ještě pod větším tlakem než v případě předchozích dvou veleúspěšných počinů. V roce 1991 začínají AEROSMITH pracovat na svém dalším studiovém albu. V průběhu dvou měsíců mají na kazetě nahrané skladby včetně „Amazing“ a „Eat The Rich“, která se má stát titulním songem alba. V počátcích nahrávali v Los Angeles, ve studiu A&M Studios. Ale jako by songy postrádaly dynamiku a energii zřetelnou z obou předchůdců. Steven Tyler vzpomíná, že když si nahrávky poslechli, nebyli si jistí, zda jsou adekvátním následovníkem „Pump“, jak si přáli. Otázkou nebylo, jestli byly skladby dost dobré, aby je pustili ven. Otázkou bylo, zda mají dostatek prostoru na to, udělat je lépe. Tudíž se rozhodli vzít si více času a dále na albu zapracovat. Tentokrát se rozhodli pokračovat v Boneyard, domácím studiu Joe Perryho, kde ostatně vznikla většina nápadů na desku. Dostatek času a prostoru kapele rozhodně prospěl. Do třetice všeho dobrého, a tak se produkce opět chopil osvědčený Brian Fairbairn a opět se nahrávalo v Little Sound Studios ve Vancouveru. Jde o poslední spolupráci AEROSMITH s producentem, který se výrazně podepsal na zvuku a směrování kapely v jejich nové éře. Zároveň jde i o poslední desku vydanou pod hlavičkou Geffen Records předtím, než se AEROSMITH vrátí zpět ke Columbia Records.

Než se fanoušci dočkají další studiovky, vychází v roce 1991 u Columbia Records raritní „Pandora’s Box, který potěšil každého věrného fanouška AEROSMITH. 3-CD box, jež obsahuje 54 nahrávek včetně předtím nikdy nevydaných rarit a 64stránkový booklet plný raritních fotek a informací. „Pandora’s Box“ mapuje éru kapely od jejich počátků do roku 1982, do vydání alba „Rock In A Hard Place“. Archiv je obohacen i o nahrávky ze sólových alb Joe Perryho a Brada Whitforda nebo z období Stevena Tylera v THE CHAIN REACTION. Nechybí ani coververze od THE BEATLES – „Helter Skelter“, kterou AEROSMITH nahráli již v roce 1975.

Get A Grip, 1993

Finální podoba desky „Get a Grip“ je připravena v zimě roku 1992 a vychází 20. dubna 1993. Přes všechny názory skeptiků a všech, kdo tomuto albu nefandí a považují ho za výrazně slabší než „Permanent Vacation“ a „Pump“, pro AEROSMITH se stává celosvětově nejprodávanějším v jejich historii (20 milionů kopií). Období obřích videoprodukcí je téměř na ústupu a sláva hudební stanice MTV už není tak výrazná jako ve druhé polovině 80. let. AEROSMITH je jedna z mála kapel, kterou počátkem 90. let neohrozí nástup grunge. V době, kdy spousta umělců rockové scény přichází o smlouvy s hudebními vydavateli, AEROSMITH lámou rekordy v prodejnosti a návštěvnosti koncertů. Mladé publikum šílí při sledování videí, kterými nás AEROSMITH hojně zásobují. Album „Get A Grip“ je doslova továrnou na hity a AEROSMITH přichází s kolekcí balad ve svém originálním pojetí, ve kterém nemají konkurenci. Nikdy předtím ani potom nikdo neudělal nic podobného jako strhující „Crying“, „Crazy“ nebo „Amazing“. Kolekce videoklipů je symbolem doby, ve které vznikly a zároveň v sobě má jakousi nadčasovost a náladu, jež má svůj smysl i v době, ve které se taková videa už dávno netočí.

AEROSMITH cílí na americkou mládež, a nejen Amerika jim leží u nohou. Do zbytku světa vyslali podobu amerického snu, který si přála žít většina jejich fanoušků. Do klipů stylově angažují prototypy trendy holek i kluků. Každá holka chtěla v té době vypadat a oblékat se jako Alicia Silverstone nebo Liv Tyler a kluci o nich snili. Alicia a Liv si společně zahrály v klipu „Crazy“. Pro Liv Tyler bylo angažmá v tomto videoklipu jejím klipovým debutem. A kdyby si někdo myslel, že ji protlačil její slavný otec, frontman AEROSMITH, Steven Tyler, tak se plete. Tento nápad dostali tvůrci videa poté, co viděli Liv v reklamě na Pantene. Pro Aliciu Silverstone to byl třetí videoklip AEROSMITH, ve kterém se objevila: „Cryin“, „Amazing“ a „Crazy“ – nejlepší klipová trilogie v rockové historii. Stejně jako v případě dvou předchozích alb, i na „Get A Grip“ se objevilo několik jmen, která se společně se členy kapely podílela na autorství skladeb. Opět nechyběli Desmond Child, Jim Vallance a sestavu posílili ještě Mark Hudson, Richie Supa, Taylor Rhodes, Jack Blades a Tommy Shaw. Richie Supa je dlouholetým kamarádem kapely. V minulosti býval heroinovou spojkou Stevena Tylera a všichni kolem se je snažili držet co nejdál od sebe. Také pomohl kapele a nahradil Joe Perryho v době, než za něj po jeho odchodu našli náhradu. Nyní byl Richie čtyři roky čistý a Steven se rozhodl udělat s ním skladbu. Není divu, že z jejich vzájemné spolupráce vzešla právě skladba „Amazing“, která je o problematickém životě na drogách. Na albu se objevili i dva speciální hosté, kteří vypomohli s vokály. Don Henley (zakládající člen THE EAGLES) v „Living On The Edge“ a Lenny Kravitz ve skladbě „Line Up“. Joe Perry se na albu představil v jedné ze svých sólo kompozic i v roli zpěváka ve skladbě „Walk On Down“, jejíž text je více ponurý a stejně jako „Fever“ a „Get A Grip“ vypovídá o problému, se kterým se kapela potýkala v minulosti. Za skladby „Crazy“ a „Living On The Edge“ získali AEROSMITH dvě ceny Grammy za nejlepší rockový výkon dua anebo skupiny s vokálem. V červnu 1993 zahajují AEROSMITH celosvětové turné, které trvalo až do konce roku 1994 a odehráli celkem 225 vystoupení. AEROSMITH poprvé vystupují v zemích Východního bloku i v zemích Jižní Ameriky.

AEROSMITH (1992)

V březnu 1994 přichází bubeníku Joey Kramerovi zpráva o úmrtí jeho otce. Smutná zpráva, která ho zasáhla právě uprostřed turné. Kapela se však semkne a dává Joyemu najevo svou podporu a účast. Stojí při něm a všichni se společně účastní pohřbu jeho otce. Jejich sláva je závratná. AEROSMITH se objevují ve všech magazínech po celém světě. Pravděpodobně neexistuje rádiová nebo televizní stanice, která by v té době nenasadila do vysílání jejich skladby. Fanynky šílí a jsou ochotné udělat cokoli, aby ukořistily polibek od Stevena Tylera nebo aby se ho mohly alespoň dotknout. Davy fanoušků čekají na kapelu na každém kroku, kde se objeví, na letišti, před jejich hotelovými pokoji, u zákulisí koncertních hal. Na koncertech má největší práci ochranka. Dychtivé fanynky přeskakují zátarasy a snaží se dostat ke svým idolům, které nepřetržitě zásobují spodním prádlem různých barev a velikostí. Na jejich koncerty chodí i řada hollywoodských hvězd a hudebních kolegů. Kapela sbírá jednu cenu za druhou. Kromě dvou ocenění Grammy získávají i MTV Music Awards za nejlepší video roku 1994 za skladbu „Crying“. Cenu jim předává královna popu, Madonna.

 

Předtím, než AEROSMITH mohou začít pracovat na dalším albu, které mají vydat Columbia/Sony, je třeba ještě dostát smlouvě u předchozího vydavatele. V listopadu 1994 vydávají Geffen Records kompilaci největších hitů, která mapuje desetiletou éru AEROSMITH u Geffen Records. Kolekce největších hitů má název „Big Ones“ a obsahuje i nově nahrané skladby, „Blind Man“, „Deuces Are Wild“ a „Walk On Water“. Skladby byly nahrané v průběhu „Get A Grip“ tour v New Yorku a na ostrově Capri v Itálii. Audioverze alba je doplněna o kolekci devíti videoklipů, které rovněž vznikly za éry u Geffen Records a jež vyšla pod názvem „Big Ones You Can Look At“. Tím se definitivně uzavírá období vzájemné desetileté spolupráce a AEROSMITH čeká naplnění jejich dalšího závazku v podobě v pořadí již dvanáctého studiového alba.