Každý člověk sní nebo je ovládán svými tužbami. Některé sny jsou variabilní, jiné v mnoha ohledech podobné. Předáváme si je jako informace a životní zkušenosti. Svěřujeme si je, vzájemně sdílíme, a bohužel i krademe. Sny boří lidské hranice a současně nastavují limity. Snít je krásné, dokonce nás v jistých fázích drží nad hladinou řeky života. Té řeky, jejíž silný proud nás může strhnout a potopit. Sny jsou zpravidla nejsilněji poháněné touhou.

Touha je schopna proměnit sny v reálné cíle. Některé zhmotní, jiné opustí. Touha je spojena s naší existencí od momentu zrození do okamžiku smrti. Záleží na našem vědomí, jak s touhou naložíme a zdali ji dokážeme maximálně využít. Je to impuls ženoucí nás kupředu. Je schopen nás zabrzdit, mnohdy i zastavit, ale rovněž nás o vše připravit. Ruku v ruce s touhou zažíváme vášeň a sílu, oplýváme nadějí a vírou. Může se projevovat láskyplně a svůdně, avšak i zrádně a nebezpečně. Cítíme nezkrotné emoce. Zdánlivá dokonalost mívá mnoho nedostatků. Z touhy vzniknou velké nesnáze, vymění-li pokoru a zdravé sebevědomí za aroganci a pýchu. Jednou mnoho pochopení, jindy kupa neporozumění. V dobré kondici s radostí podpoří, neboť překypuje zdravím a odvahou. Jakmile se však unaví, skolí ji nemoc, z níž se pracně zotavuje. Vzniknou tak  jizvy z ran, jenž se těžko zacelí. Jednou vítězem, podruhé poraženým, nezřídka kdy zvítězí sama nad sebou. Přesto čas od času stává se zbabělou. Zdali je v těchto časech trpělivá, závisí na ní. Stojí za vším, přesto zdaleka není jediná.

O touze je možné popsat tisíce stran stejně jako o hvězdách nebo o čemkoliv jiném. Zvolila jsem ji za příklad univerzálnosti. Může se zdát, že je v ústraní, snad se na ni zapomíná. Ačkoliv nabízí tolik podob jako hvězd na nebi. Mnozí z nás univerzálnost nevyužívají, ať již z důvodu strachu projevit se, anebo z podlehnutí kategorizovat. Poté příliš brzy pohřbívají své vnitřní já toužící si hrát, nechat se hýčkat a rozvíjet. Ztrácí čas malichernostmi či banalitami a mrhají energií vzpomínkami na vnucované názory. Vlivem neschopnosti pochopit to vše, dávají průchod bolesti a smutku. Zahlceni panikou a strachem ze stárnutí či nemocí, odemykají dveře do svých duší v negativním smyslu. Zabíjí vlastní potenciál přežívající pod tíhou okovů. Své pravé já uvrhnou v temné vězení, do nějž zřídkakdy prosvitne světlo. Volí kompromisy a vzdávají se vlastních tužeb a snů.

Na druhé straně – mnozí z nás dokáží univerzálnost dokonale využít. Hrají si s různými podobami a nenechají se napasovat do jedné škatulky. Místo strachu a předsudků jsou vedeni intuicí a tvořivou silou. Nedovolí hlasům zvenčí překřičet svůj vnitřní hlas.  Obohacují naše životy. Jejich tvorba nás zásobuje radostí s přívalem naděje a pozitivní energie. Život je pro ně hrou a nadhled patří mezi nejlepší přátele.

Duše má prostor k projevu, nápady čerpá neustále z bezedné studnice inspirace. Hvězdy kolikrát překvapí sami sebe, kam je jim až dovoleno zajít. Nevzdávají se. Neodradí je ani ty nejtěžší překážky. Neustále na sobě pracují, nestojí dlouho na jednom místě. Maximálně využívají svůj potenciál a umí pracovat i se svými nedostatky. Nemění je ve vlastní komplexy. Mezi řádky nám posílají moudré životní motto: „Z nedostatků udělej přednosti a z předností postav chrám!“ Vnitřní dítě svobodně dýchá a samou radostí se nepřestává dělit o energii mládí. Užívají si každé životní fáze a na stáří se těší. Ví dobře, že mohou tvořit a realizovat své sny, dokud nevyprší vzácný čas.

CELÝ ČLÁNEK JE DOSTUPNÝ ZDARMA V DIGITÁLNÍ VERZI NA PORTÁLU JOOMAG.COM (aplikace pro čtení v režimech online i offline jsou dostupné pro iOS i Android). 

PŘEČÍST