PRO ZOBRAZENÍ ČLÁNKU V DIGITÁLNÍ VERZI KLIKNĚTE NA NÁSLEDUJÍCÍ ODKAZ

VEČER S BRUCEM DICKINSONEM

25.10.2019, O2 Universum, Praha  

Pořadatel: LIVE NATION CZ

Bruce Dickinson: frontman legendárních IRON MAIDEN – jedné z nejúspěšnějších hudebních formací na světě, ale také podnikatel, majitel pivovaru, pilot, šermíř, scenárista, herec, moderátor, motivační mluvčí a spisovatel.

Autobiografie Bruce Dickinsona „What Does This Button Do“ vyšla v roce 2017. Byla přeložena do několika světových jazyků a stala se dobrou záminkou pro realizaci netradičně pojaté sólo prezentace jedné z nejpozoruhodnějších osobností nejen hudební scény. Českého překladu se tato publikace prozatím bohužel nedočkala. Mnozí fanoušci doufali, že si jí budou moci zakoupit právě při její pražské prezentaci. Na místě však nebyl k dispozici ani její anglický originál. To byl v konečném resumé jediný nedostatek celé události.

Večer s Brucem Dickinsonem je ideální příležitost pro fanoušky, jak se dovědět více o této inspirativní osobnosti. V hledišti sedí jen několik set fanoušků a atmosféra je samozřejmě mnohem intimnější, než v případě monstrózních vystoupení IRON MAIDEN. Jeho výrazná energie a strhující projev vás dokáží vtáhnout do děje natolik, že se v průběhu vystoupení cítíte být součástí jeho příběhu.  V dnešní době často slyším, že lidé neudrží u četby, a zvláště u mluveného slova, pozornost. Hlavními důvody jsou dle mého názoru čas, přehlcení, nedostatek zájmu či chuť hledat a vybírat si. Vystoupení Bruce Dickinsona trvalo celkem dvě hodiny a čtyřicet pět minut a bylo rozděleno na dvě části s jednou zhruba patnáctiminutovou přestávkou. V první části Bruce Dickinson vypráví příběhy, které jsou samozřejmě vybrány ze zmíněného literárního počinu, avšak oživené jeho jedinečným šarmem, nadhledem, typickým anglickým humorem a podané s patřičnou dávkou ironie. I serióznější témata, jako jsou rakovina nebo válka, dokáže otočit v humorné epizody. Jako majitel pivovaru neskrýval svou vášeň ani pro dobré české pivo a nevím, jestli se jednalo o jeden z jeho vtípků, anebo zda skutečně připravuje netradiční edici piva s příchutěmi manga a čokolády, kterou nám prezentoval. Historky jsou v obrazové podobě doplněny fotografiemi promítanými na plátně. V druhé části Bruce odpovídá na vybrané otázky publika.

Dle reakcí přítomných to rozhodně nevypadalo, že by se někdo nudil a o neudržení pozornosti nemohla být řeč. Smích bylo slyšet z publika téměř nepřetržitě po celou dobu vystoupení. Bruce nevolí jako formu vlastní prezentace klasické vyprávění svého pestrého životního příběhu. Jedná se o plnohodnotnou satirickou one-man show, během níž nám odhaluje i své další vlohy. Do výčtu svých rolí si může jednoznačně připsat: vynikající vypravěč, bavič a komik.

Stěží dokážu do slov přenést bezprostřednost a fantastickou atmosféru Večera s Brucem. Je to něco, co je nejlepší zažít na vlastní kůži. Podělím se s vámi alespoň o několik historek, které s námi Bruce Dickinson v průběhu večera sdílel, a zároveň představím jeho autobiografii.

„Všechno někde začíná…“ Těmito slovy zahajuje Bruce Dickinson vyprávění a na plátně za ním se objevuje jeho fotografie z období, kdy mu bylo 15 – 16 let. Období, kdy neexistoval Photoshop, nebylo možné pořizovat selfie a Bruce se ptá, co vlastně lidé dělali před tím, než vznikl Photoshop. Vzhledem k dnešním technologiím a díky tomu, že se již dají tvořit různé věci ve Photoshopu přímo z mobilu, by mohl klidně vypadat jako ryba, jenže on si přál knír. Protože ho mít nemohl, použil modrou pastelku a představoval si, jaké by to bylo ho jednoho dne opravdu mít. Díky tomu se na sobě dopustil něčeho hrozného a přeprogramoval část mozku, protože jak nám řekl, vše, co děláme v období, kdy nám je 15 – 16 roků, se s námi táhne celý život a nelze se toho zbavit. Jak plyne život, čas od času ho pronásleduje démon jménem „modrá pastelka“. Když si ve skutečnosti nechal narůst knír, lidé se ho ptali, co ho k tomu přimělo, a jeho odpověď je zřejmá: Photoshop.

Bruce Dickinson se narodil v Anglii, ve městě Worksop, které je podle něj největším zapadákovem na světě. Téměř každé město na světě má nějaké další místo, které se jmenuje stejně, ale Worksop se nejmenuje žádné jiné místo než to, kde se narodil. Vzpomíná, kdo kromě něj odtud pochází. Například herec Daniel Pleasance – plešoun, jenž hraje převážně záporné role. Worksop bylo město horníků. Jeho děda bydlel hned vedle uhelných dolů a ve stejném domě s číslem popisným 52 se Bruce narodil. Bruce si myslí, že se narodil v horním patře, avšak určitě se narodil v tomto domě. Jeho rodiče byli příliš mladí, takže šlo o trochu nečekanou událost. Samotný porod už tolik nečekaný nebyl, protože těhotenství jeho matky bylo očividné. Nečekané bylo samotné otěhotnění v tak brzkém věku, kdy jí bylo pouhých 16 let. Proto Bruce prvních pět let vychovávali děda s babičkou. Rodiče krátce po jeho narození odjeli s cirkusem a vystupovali po světě v různých nočních klubech v cvičebním úboru s obručí a se psem.

Když se rodiče vrátili z cest po světě, chtěli po Brucovi, aby dělal, co po něm vyžadují. Od té doby, co mu rodiče něco začali nařizovat, začal mít problém s autoritami. Táta byl velkým fanouškem aut. Znal o nich úplně všechno a neustále o tom dokázal mluvit. Věděl o autech tolik, že nebylo možné ho zastavit, když o nich hovořil. Donekonečna uměl vykládat o převodovkách, o všech objevech, které kdo vynalezl a jež se týkaly aut, o takových náhradních dílech, o nichž ani netušíte, že jsou součástí auta.

Přestěhoval se s rodiči do Sheffieldu, do města ležícího ve středu Anglie, které bylo, jak Bruce vtipně komentuje, postaveno stejně jako Řím na sedmi pahorcích. Rodiče pracovali velmi tvrdě. Mívali i tři zaměstnání. Táta prodával auta. Doma v garáži auta opravoval. Stavěl domy a pomáhal bourat staré budovy. Občas mu s tím Bruce pomáhal – až jednou se nezadařilo a on skončil po pádu v nemocnici.

Stal se muzikantem, tedy ne prý opravdovým, protože chtěl být bubeník. Miloval bicí, protože jako dítě byl dost hyperaktivní. V současnosti by mu prý na to pravděpodobně dali léky. Byl fanouškem Iana Paice, ze začátku moc nemusel Johna Bonhama, ale později se ho naučil mít rád. Přemýšlel, jak sdělí rodičům, že chce být bubeník. Těžko by si domů pronesl bicí soupravu, aniž by si toho všimli.  Nejdříve se rozhodl začít hrát na bonga a „vypůjčil“ si je z hudební místnosti ve škole. Chtěl být Ian Paice a John Bonham na bongách. Už předtím se rozhodl, že z něj určitě nebude zpěvák.

Když Bruce oslovila kapela SAMSON s tím, že jsou těsně před turné a získali smlouvu na vydání desky, šel do toho s argumentem, že chce hrát rock a ne být komediantem. Do doby, než potkal Samson, nevěděl o drogách vůbec nic. Do kapely nastoupil v den, kdy na univerzitě převzal diplom. Když přišel na první zkoušku, ihned zjistil, že jsou všichni na drogách a na dotaz, jestli budou vůbec zkoušet, odpověděli – možná. Nicméně vydrželi takhle efektivně fungovat celé další dva roky a Bruce k tomu dodává, že udělali každou možnou chybu, jaké se mohli v hudební branži dopustit. Vyhodili manažera a na krku měli několik právníků. Celková dlužná suma byla 270.000 liber.

Na poslední vystoupení SAMSON se přišel podívat Steve Harris s manažerem a nabídli Brucovi, aby se stal novým zpěvákem IRON MAIDEN. Nikdo o tomto rozhodnutí údajně nevěděl, obzvláště ne jejich tehdejší zpěvák Paul DiAnno. Pozvali ho na konkurz zpěváka. Bruce dodává, že sám neví, kde se v něm vzala ta – arogance – nemůže pro to prý najít vhodnější výraz. Řekl jim, že je přece jasné, že má tuto pozici dostane a otázka není, zda se zúčastní konkurzu, ale jestli ho chtějí, aby spolu vytvořili něco jiného, nového a odlišného od toho, co doteď udělali s původním zpěvákem, a on že má spoustu nápadů. A pokud o to nestojí, otočí se a odejde pryč. Tehdy mu bylo 19 nebo 20 let. A zbytek historie už dobře známe.