HLOUBKOVÝ ROZHOVOR S DOSUD JEDINOU MEZINÁRODNĚ ÚSPĚŠNOU FORMACÍ NA HUDEBNÍ SCÉNĚ POCHÁZEJÍCÍ Z TUNISU, ZE ZEMĚ TAK NETYPICKÉ PRO ROCKOVOU A METALOVOU HUDBU.
“Vím, že kapela MYRATH ani naše texty nemohou změnit svět, to je jasná věc. Jsem si ale stoprocentně jistý tím, že lidem, kteří poslouchají MYRATH nebo si poslechnou naše další album, může naše hudba povznést jejich vědomí.“
ZAHER ZORGATI
Legenda jménem MYRATH (LEGENDA v arabštině) se začala psát v roce 2001, v té době ještě pod názvem X-TAZY. MYRATH jsou dosud jedinou mezinárodně úspěšnou formací na hudební scéně pocházející z Tunisu, ze země tak netypické pro rockovou a metalovou hudbu. Někteří členové kapely žijí ve Francii a jeden dokonce v Gruzii (Zaher Zorgati, zpěv – Tunis, Malek Ben Arbia, kytary – Tunis, Anis Jouini, basová kytara – Gruzie, Elyes Bouchoucha, klávesy – Francie, Morgan Berthet, bicí – Francie). Kapela prošla za svou téměř 20 let trvající historií několika personálními změnami. Sestava se od jejího vzniku kompletně ob[1]měnila s výjimkou jediného člena, kterým je zakladatel a kytarista Malek Ben Arbia. Rok 2006 se pro skupinu stává naprostým zlomem. MYRATH dostávají příležitost vystoupit před bývalým frontmanem LED ZEPPELIN Robertem Plantem a francouzskou progresivní partou ADAGIO. Na koncertě se setkávají s klávesákem kapely ADAGIO Kevinem Codfertem, který se pro MYRATH ukáže být zcela fatální osobou na jejich další cestě.
Kevin Codfert se stal producentem a pozdě[1]ji i manažerem kapely. Díky jeho přístupu a lidskosti patří v hudebním světě mezi vzácné výjimky. MYRATH podporuje od samého začátku nezištně a místo typicky tvrdého byznysového modelu přistupuje k členům kapely jako by patřili do jeho rodiny. Jejich hudební tvorba se stala součástí jeho samotného. Kevin Codfert se jako producent podílel již na jejich debutovém albu „Hope“, vydaném v roce 2007 a od té doby stojí za každým počinem MYRATH. Kapela sklízí od svých začátků příznivé recenze ze strany hudebních kritiků a zájem fanoušků o jejich tvorbu rapidně roste s vydáním každého nového alba.
Navenek se může zdát, že jsou muzikanti díky svému původu v nevýhodě. Opak je ale pravdou. I přesto, že pochází ze země jako je Tunis, nebyli vychovávaní jako ortodoxní muslimové. A jak sami zdůrazňují, s náboženstvím nemají nic společného kromě faktu, že se jako muslimové narodili. Jejich tvorba ani osobní poslání nemají nic co do činění s náboženskou tematikou. Svého tuniského původu a kultury severní Afriky, ve které vyrůstali, dokázali dokonale využít. Odmala je ovlivnila i hudba západního světa, a tak vše s lehkostí propojili v jeden celek, jež nazvali BLAZING DESERT METAL. Díky vlastnímu stylu se naprosto odlišují od všech kapel rockové a metalové hudební scény. Obrovská vnímavost a otevřenost k různým hudebním žánrům a kulturám rovněž nese v jejich tvorbě ovoce. Stylově MYRATH nelze jednoznačně zaškatulkovat, jelikož kombinují nejen vlivy domorodé kultury, ale i hardrocku, metalu či blues, to vše obohacené o propracované party progresivního rocku. Jedinečnost MYRATH podtrhuje vokál frontmana Zahera Zorgatiho. Zaher patří mezi zpěváky, jež mají perfektně vyvážené obě zásadní roviny, jak technickou, tak emocionální. Zpívat jako on skutečně může jen někdo, kdo odmala absorbuje specifika severoafrické kultury a zároveň specifika, jež využívají zpěváci západního světa. V tomto směru velice doporučuji zaposlouchat se hloubkově do studiových nahrávek kapely MYRATH, které v mnoha případech není vůbec snadné zpívat naživo.
MYRATH nepatří mezi kapely, jež staví svou image na přehnaných pózách a vyumělkované sebeprezentaci. Jejich projev působí přirozeně a spontánně, ať už jde o koncertní show nebo o osobní setkání. Prostřednictvím hudby a svých vystoupení nás symbolicky přenáší do jiného světa, než je ten, který nám často nastavuje tvrdá realita. A především nás dobíjí pozitivní energií a nadějí.
ČLÁNEK JE ROVNĚŽ DOSTUPNÝ V DIGITÁLNÍ VERZI (16 STRAN) A JE OBOHACEN O SPOUSTU POUTAVÝCH FOTOGRAFIÍ. PRO JEHO ZOBRAZENÍ KLINĚTE NA TLAČÍTKO UMÍSTĚNÉ NÍŽE
R O Z H O V O R
Rock a metal nejsou příliš populární a podporované žánry v Tunisu. Jak jste se dostali k rockové a metalové hudbě?
Zaher: Poprvé jsem o rockové hudbě slyšel od mého otce. Seznámil mě s hudbou THE ROLLING STONES a LED ZEPPELIN. Myslím, že mi v té době bylo 7 let. Tenkrát jsem poslouchal tuniský folklor a hudbu z Východu, která se hrála v rádiu. Bylo to pro mě přirozené. Můj otec více upřednostňoval hudbu ze Západu a kapely, které jsem již zmínil, a také třeba PINK FLOYD a další rockové skupiny. Když mi bylo tak 10–12 let, objevil jsem postupně další rockové formace a rovněž jsem hlouběji pronikal do blues. Začal jsem poslouchat Erica Claptona a BB Kinga. V 17 letech mi můj bratranec, který žije v Kolíně nad Rýnem v Německu, půjčil cédéčka kapel METALLICA, PANTERA, SENTENCED nebo HAMMERFALL. Díky němu jsem poznal tvrdší kapely a hodně se mi zalíbily. Oslovila mě témata, o kterých mluvily. Hudba je něco, co tě zasáhne do hloubi srdce. Takhle jsem se dostal k metalové hudbě. Hudba byla vždy důležitou součástí mého života i proto, že ji hodně poslouchali mí rodiče. Tento žánr není pro Tunis typický. Záleží ale také hodně na tom, z jakého regionu pocházíš a na způsobu výchovy. Souvisí to s prostředím, ve kterém žiješ.
Malek: Můj otec býval velkým fanouškem BLACK SABBATH, JUDAS PRIEST a dalších kapel. První skladba, kterou jsem slyšel, byla „Iron Man“ od BLACK SABBATH. Vzpomínám si na to velmi dobře, protože bylo snadné se ji naučit hrát. Můžeš ji hrát na jednu strunu. Pro začátek to byla lehká skladba. Tohle mi zůstalo v paměti v souvislosti s mými hudebními počátky. Začal jsem také poslouchat víc progresivní kapely, jako třeba SYMPHONY X.
Nedokážu si představit, že by ortodoxní muslimové podporovali své děti v poslechu rockové nebo metalové hudby. V jakém prostředí jste byli vychováváni?
Zaher: Ano, muslimové hudbu obecně neposlouchají. Poslouchají jen své náboženské chorály. Já z takového prostředí nepocházím.
Zdá se, že jste z hudebního hlediska vzato velmi otevření. Jaké další žánry posloucháte kromě rocku/metalu a tradiční tuniské hudby?
Zaher: Máme hodně široký záběr. Posloucháme klasickou hudbu. Hodně se nám líbí hudba východních zemí, jako indická, japonská nebo obecně asijská. Posloucháme hod[1]ně domorodou etno muziku každého národa. Vstřebáváme různé styly hudby Středního východu, severní Afriky a našeho regionu v Tunisu. Tuniská hudba je multikulturní hudební kulturou s vlivy Středního východu, Západu, andaluské muziky jižního Španělska a domorodé severoafrické hudby. Je to spousta multikulturní hudby, různé části, jež se vzájemně propojují a vytváří celkový dojem a zvuk, který je naší hudbou.
Ve vaší tvorbě jsou patrné vlivy severoafrické hudby. Používáte také tradiční tuniské hudební nástroje. Hrají členové MYRATH na tyto nástroje, anebo si najímáte ke spolupráci jiné muzikanty?
Zaher: Já osobně umím hrát na loutnu, což je předchůdce kytary. V MYRATH na tradiční nástroje nehrajeme. Využíváme vazby, které v tomto směru máme, a dokonce i někteří naši přátelé pro nás mohou hrát. Například album „Shehili“ jsme nahrávali ve spolupráci s Tuniským národním orchestrem. Jeho členové hrají na tuniské housle, které mají úplně jiný zvuk než ty, na které se běžně hraje v západních zemích. Používají také severoafrickou flétnu nebo klarinet, na který se hraje na Středním východě. A samozřejmě severoafrické perkuse. Najímáme si muzikanty, kteří s námi dosud nahrávali alba „Legacy“ a „Shehili“.
Pojďme hlouběji k tématu náboženství. Pocházíte z Tunisu, kde většinu obyvatel tvoří muslimové. Říkáš, že nepocházíte z ortodoxního prostředí. Jaký je váš pohled na náboženství a do jaké míry toto téma ovlivňuje vaše texty?
Zaher: Pro mě je to stejné jako pocházet z jakékoliv jiné země světa. Pokud se někdo narodí jako křesťan nebo buddhista, vnímám to zcela identicky.
Malek: Naše rodiny jsou ovlivněné evropskou mentalitou.
Zaher: Ano, byli jsme vychováváni v západním stylu. V Tunisu žije spousta rodin stejným způsobem jako ty naše. Jejich děti jsou vychovávané v duchu mentality západního světa. I když se narodíme jako muslimové, v reálném životě se tak nechováme. S náboženstvím nemáme žádnou další vazbu kromě toho, že jsme se jako muslimové narodili. A tak to je. Žijeme stejně jako žijí běžní lidé. Spousta lidí, kteří se narodí jako muslimové, v tom pokračují a často se stávají velmi ortodoxními až fanatickými. Funguje to stejně i u židů. V Tel Avivu se můžeš setkat s velmi svobodomyslnými a otevřenými lidmi. V Jeruzalémě je zase spousta ortodoxních židů, kteří se nedívají na televizi, neposlouchají hudbu… Stejné je to v křesťanských zemích. Je mezi nimi spousta ortodoxních věřících, stejně jako otevřených lidí. Já osobně jsem více spirituálně založený v kontextu toho, že věřím v lidskost. Vše se odvíjí od našich hříchů. Když někdo umře, záleží na hříšnosti dané osoby. Pokud jsi dobrý člověk za svého života, možná jím zůstaneš i po jeho konci. Pokud jsi špatný člověk, možná tomu bude stejně tak i v další dimenzi bytí, nevím. Věřím ale v pokračování, v jaké věřili naši předci v Egyptě. Co se týká náboženství, nikdo v MYRATH není nábožensky založený. Je nás pět týpků, kteří věří v metal a v hudbu obecně. Nechceme moc mluvit o náboženství a politice. Možná chceme víc mluvit o věcech, které jsou součástí každodenního života, jako jsou války a jiné kritické situace. Můžeš se právě nacházet ve špatné situaci, například ve své práci a můžeš mít pocit, že je život proti tobě. Chceme mluvit o naději a pozitivních věcech, jako je boj o štěstí v životě. Například v naší skladbě „Dance“, která samozřejmě odkazuje na tanec, ale nemíníme tím tanec v pravém smyslu slova. „Dance“ v našem pojetí znamená bojovat proti negativním vibracím, jako je třeba tyranie. Ve světě se nyní dějí příšerné věci a my o nich musíme mluvit. Například v jižní Asii se potýkají s kyselinovými útoky.Chudí lidé, kteří žijí v ubohých podmínkách jsou vyháněni ze svých domovů, některé zabijí nebo upálí. Také chceme mluvit o dětech v Sýrii, které jsou často zabíjeny náboženskými extrémisty nebo členy ISIS. V současnosti i o bojích odehrávajících se v pásmu Gazy mezi Palestinci a Izraelci, při kterých umírají hlavně děti a miminka. V Izraeli mám spoustu přátel, jako například členy kapely ORPHANED LAND, kteří jsou proti válkám a všem podobným masakrům. Izraelští bojovníci se chovají stejně špatně jako palestinští muslimové. Ani jedna ze stran nemá pravdu. Jejich obětmi jsou civilisté, převážně děti a nemluvňata. Tohle je hrozně nehumánní. Dalším tématem, o které se zajímáme, jsou klimatické změny. Pokud se nestaráme sami o sebe, anebo jsme sobečtí, měli bychom myslet na generaci našich dětí a dál na jejich potomky. V našich textech chceme mluvit o všech těchto důležitých záležitostech. Pravděpodobně ne napřímo, ale preferujeme používání metafor. Z mého pohledu je to nejlepší možný způsob. Vím, že kapela MYRATH ani naše texty nemohou změnit svět, to je jasná věc. Jsem si ale stoprocentně jistý tím, že lidem, kteří poslouchají MYRATH nebo si poslechnou naše další album, může naše hudba povznést jejich vědomí. I když nejde změnit svět, dobrá hudba a dobré texty mohou povznést naše vědomí. Snažíme se o to být sami sebou. Prostřednictvím našich textů a hudby se pokoušíme skrze vlastní zkušenosti zachytit vše, co je uvnitř nás samotných, v našich srdcích a myslích. To je pro nás nesmírně důležité. Při komponování skladeb nikdy nekalkulujeme. Máme dohromady kombinaci třeba 35 nápadů. Ze všech vybereme jen ty nejlepší z nejlepších a zkoušíme poskládat dohromady něco kvalitního. Nakonec z toho vzejde jasný a čirý obraz skladby ve smyslu aranží, melodie a textu. Vše musí být pravdivé a v harmonii. Pokud chci zpívat lidem, musím být přesvědčený, že jsem to vytvořil ze své nejlepší vůle. Nezpívám proto, abych za každou cenu zpíval třeba metalovou skladbu. Skladba pro mě neznamená jen samotnou interpretaci. Mám city. Mé vlastní pocity a má duše jsou doslova součástí hudby. Do skladby vkládám své srdce, duši i lidskost. Když například Malek hraje kytarové sólo, nejde jen o sólo jako takové. Kytarové sólo je jeho součástí. Každý z nás má k hudbě takový vztah.
Malek: Hudba je druh terapie a my ji můžeme využít tím nejlepším možným způsobem.
Přesně tohle mě na vás hodně zaujalo, když jsem vás viděla naživo na festivalu Sweden Rock 2019. V porovnání se spoustou metalových kapel není vaše show postavena na pózách. Mohu potvrdit, že působíte velmi přirozeně a pozitivní energie, kterou sdílíte, vychází přímo z vás. Nejde o hranou pozitivitu, jež nezřídka kdy bývá součástí show…
Zaher: Bohužel v dnešní době lidé – ne lidé jako ty – ale většina lidí takovým pózám fandí. Všechno je vykalkulované a mechanické. A to je přesně směr, který nemáme rádi a kterým se nechceme ubírat. Chceme zůstat sami sebou. Nezavazujeme se věcem jako je synchronní pózování, protože to nejsme my. Nedokázali bychom si tak užívat to, co děláme. Naše koncerty jsou velmi spontánní. Díváme se na sebe a vzájemně mezi sebou komunikujeme. Mohu se na chvíli k lidem otočit zády a zpívat pro někoho z kapely. V našem případě není nic vykalkulované nebo připravené speciálně pro show.
Jaká je role avatarů ve vašich videoklipech a v průběhu koncertní show?
Zaher: Avataři jsou něco jako naše duše, které odešly do jiného paralelního světa. Příběh je jednoduchý, ale je za ním, jak už jsem předtím zmínil, spousta metafor, jako jsou boj proti tyranii a situace ohledně válek nebo boj o štěstí v životě. Toto jsou hlavní témata, o kterých mluvíme. Nápad s avatary vzešel od Kevina Codferta a od našeho tour managementu. Snažili se vymyslet, jak zrealizovat tento krásný nápad, a také jsme chtěli vybočit z monotónnosti metalových klipů. Nechceme dokola točit klipy ve sněhu, v lese nebo na starém hradě. Chceme vytvářet příběhy a zároveň jejich pokračování – volná hudební videa a současně návaznost mezi prvním klipem, druhým klipem a tak dále. Jde o něco nového, co se na metalové scéně neděje každý den. Chtěli jsme udělat něco revolučního. Víme, že videa nevypadají jako natočená v Hollywoodu, ale jsou nejlepší, jaké jsme schopni zrealizovat. Dali jsme do toho maximum, abychom mohli lidem přinést tuto formu fantazie. Jak už jsem řekl, nikdy nekalkulujeme, chceme, aby vše vycházelo z našich srdci. Pokud nápad vychází přímo z nás, transformujeme ho do reality formou skladby nebo videa.
Aby to bylo správně pochopeno, avataři jsou tedy součástí příběhu, nejedná se o iluzionisty?
Zaher: Ano, jsou součástí příběhu, i pokud jde o koncertní show. Nemůžeme si pokaždé dovolit vzít na turné kompletní produkci. V případě, kdy jedeme turné jako hlavní kapela, domlouváme se s pořadateli zvlášť. Na některých místech není například dovoleno používat pyrotechniku. Opravdu si užíváme to, co děláme. Nejen kvůli samotné show, ale především nám jde o to šířit poselství jednoty a naděje. Často za námi chodí po koncertech lidé a říkají nám, že nás viděli poprvé a že mají pocit, jako bychom je prostřednictvím naší hudby a show přenesli do úplně jiného světa. Říkají nám, že je to pro ně stejné, jako by s námi cestovali, něco jako výlet. Vždy tvrdím, že MYRATH jsou producenty pocitů. Pocity jsou nejdůležitější součástí hudby. Lidé nám často říkají, že se naprosto odlišujeme od ostatních kapel a že cítí něco zvláštního. Nejde o kouzlo, ale o upřímnost. Dosud máme od lidí hodně pozitivní zpětnou vazbu, a to nás nesmírně těší.
“Vždy tvrdím, že MYRATH jsou producenty pocitů. Pocity jsou nejdůležitější součástí hudby. Lidé nám často říkají, že se naprosto odlišujeme od ostatních kapel a že cítí něco zvláštního. Nejde o kouzlo, ale o upřímnost. Dosud máme od lidí hodně pozitivní zpětnou vazbu, a to nás nesmírně těší.“
ZAHER ZORGATI
Už jsi zmínil, že jste přátelé s ORPHANED LAND, se kterými jste rovněž odehráli společné turné. Někteří lidé říkají, že jste si velmi podobní. Podle mého názoru se ale naprosto odlišujete finálním zvukem, aranžemi, poselstvím, emocemi v hudbě…
Zaher: Ano, možná je to díky orientálním vlivům. Když si poslechneš hudbu ORPHANED LAND a hudbu MYRATH, obě kapely samozřejmě hájí orientální metal, hájíme vlivy Tunisu a Středního východu v metalu. Nejedná se ale o stejný způsob komponování, aranží ani melodií. Dělají skvělou práci, stejně jako my.
Rovněž jsou i dost odvážní vzhledem ke své misi, kvůli níž často riskují své životy…
Zaher: Ano, to je pravda. Dokonce i já se někdy bojím kvůli extrémistům a rasistům. Říkají, že jsme z Tunisu, a to znamená, že jsme muslimští radikálové. Někdy o tom přemýšlím, když jsem na pódiu, že se mohou objevit extrémisté. Nemáme s náboženstvím nic společného. Věříme v naši hudbu, v to, co děláme a sami v sebe. Přejeme si být součástí mírového procesu ve světě.
Zmínili jste již některé z vašich vzorů ze západního světa. Je někdo z Tunisu nebo z vašeho regionu, kdo vás ovlivnil či někdo, koho byste doporučili?
Malek: Lotfi Bouchank je nejpopulárnějším zpěvákem v Tunisu. Spolupracoval s námi na albu „Shehili“. Zpíval se Zaherem ve skladbě „Mersal“. Není známý pouze v Tunisu nebo v Africe. Je velmi oblíbený ve všech zemích Středního východu.
Zaher: Pro arabský svět je jako Frank Sinatra.
Anis: Zmínil bych i zpěváka, který se jmenuje Mehdi Ayachi. Na albu „Shehili“ nám nazpíval intro. Je vítězem tuniské verze soutěže Hlas. Není tak slavný, ale je výborný muzikant a zpěvák.
Zaher: V Tunisu máme i několik skvělých metalových kapel, jako je například BARZAKH. Jsou to naši výborní přátelé. Oni ale nezpívají anglicky, zpívají v arabštině. Momentálně už nejsou aktivní. Nedávno jsem mluvil s jejich zpěvákem a ten mi řekl, že plánují reunion pouze z toho důvodu, aby znovu nahráli lépe staré skladby.
Jaký je význam hudby pro vaše životy? Nemyslím teď hudbu, kterou sami tvoříte, ale hudbu obecně…
Zaher: Pro mě osobně život bez hudby je, jako bych nežil. Kde není hudba, není život. Všichni v kapele to máme stejně. Nemluvím nyní z pozice muzikanta, ale z pohledu lidské bytosti. I když nejsi muzikantka nebo zpěvačka, není přece možné, aby sis někdy pro sebe nezpívala nebo si v autě či kdekoliv jinde nepustila žádnou hudbu. Myslím si, že hudba lidem pomáhá, hudba je terapie.
Souhlasím, hudba skutečně pomáhá, na druhé straně rovněž existuje i hudba, která může uškodit…
Zaher: Samozřejmě, jako muzikanti máme obrovskou odpovědnost ve smyslu odpovědnosti za výchovu generace. Je to podobné jako s výchovou dětí. Můžeš vychovat špatnou generaci vlivem špatné hudby, anebo můžeš vychovat dobrou generaci působením dobré hudby, pozitivního poselství a pozitivních vibrací. Nikoho nesoudím, existuje spousta satanistických black nebo deathmetalových kapel. My si ale uvědomujeme odpovědnost za stávající i nově příchozí generace lidí, které se dostanou k naší hudbě. Chci všem sdělit něco důležitého. Nechci, aby lidé odcházeli z koncertu a odnesli si jen to, že to bylo dobré. Přeji si, aby lidé cítili hudbu a porozuměli textům, a aby v nich zůstalo naše poselství. To je pro nás velmi důležité. Poslouchám v podstatě všechny styly hudby. Rovněž jsem poslouchal i blackmetalové a deathmetalové kapely, jako například CRADLE OF FILTH. Hodně jsem poslouchal kapelu DEATH. I když to byla deathmetalová kapela, byla rovněž hodně progresivní. Za stylem, jakým hráli, je něco mystického a jejich texty jsou velmi filozofické. Co nemám rád je třeba pop, když se v něm zpívá o lásce laciným způsobem. Nebo v rapovém průmyslu, kde zpívají kýčovitě o slávě. Stejná věc se děje v případě některých kapel i na metalové scéně. Za mě – nesnáším kapely, které píšou laciným způsobem stupidní texty, jež se týkají něčeho ubohého.
Za které spolupráce jste dosud nejvíce vděční?
Zaher: Řekl bych, že nejdůležitější spoluprací pro nás je ta s Kevinem Codfertem, který při kapele stojí víc než 15 let. První čtyři roky jsme spolupracovali s producentem na velmi profesionální úrovni. Potom náhle zemřel Malekův otec, který býval naším producentem, ať odpočívá v pokoji. Neměli jsme žádné příjmy ani možnosti, jak zaplatit Kevina Codferta za jeho služby. Víc než dva roky jsme nedělali vůbec nic.
Anis: Malekův otec zemřel v roce 2013 a poté jsme se ocitli v chaosu. Byl manažerem kapely a měl na starosti veškerou komunikaci s ostatními lidmi, včetně Kevina. Byli jsme trochu ztracení a na nějakou dobu jsme přehodili všechnu odpovědnost na některé z našich přátel. Kevin se s radostí chopil role manažera a producenta bez požadavku na honorář. Do dnešního dne je jako šestý člen kapely. Znamená pro nás víc než šestý člen. Přetrpěl toho a obětoval kvůli nám opravdu hodně. Někdy pro MYRATH absolvoval během jednoho měsíce několik cest z Francie do Tunisu nebo třeba do Švédska. V té době jsme nahráli album „Legacy“. Bylo to pro nás hodně těžké období. Nakonec jsme ho vydali. Od té doby začalo vše krok po kroku fungovat.
Zmínili jste album „Legacy“. Jako moc byl tento opus ovlivněn seriálem „Hra o trůny“?
Zaher: Jen jedna skladba byla ovlivněná „Hrou o trůny“ a jmenuje se „The Unburnt“. Mimochodem, byl jsem velmi spokojený s tím, jak „Hra o trůny“ skončila. Nikdo takový konec nečekal a vím, že mnozí lidé byli hodně zklamaní. Fandil jsem Khaleesi, ale její ambice byla nakonec přemrštěná, proto musela zemřít. Tomuhle se říká karma.
Říkáš, že na albu byla pouze jedna skladba inspirovaná „Hrou o trůny“. Co třeba píseň „The Needle“, ta nebyla inspirovaná mečem, který nazývali „Jehla“?
Zaher: Ne, skladba „The Needle“ je o narkotikách. Je o vnitřním boji někoho, kdo si píchá.
“Nemáme s náboženstvím nic společného. Věříme v naši hudbu, v to, co děláme a sami v sebe. Přejeme si být součástí mírového procesu ve světě.“
ZAHER ZORGATI
Jaké jsou vaše největší cíle a co je pro vás v životě to nejdůležitější?
Zaher: Osobně si přeji, aby se poselství MYRATH v průběhu následujících dvou let co nejvíce rozšířilo. A jak ho můžeme šířit? Musíme hrát v halách nebo na open air festivalech s velkými kapelami. To je pro mě to nejdůležitější. Je nám jedno, kolik prodáme cédéček nebo triček. V posledních letech jsou pro nás zásadní dvě věci, a ty se nemění. Vždy čekáme na telefon od Kevina ohledně dalšího
ho nahrávání ve studiu anebo dalšího potvrzeného turné. Rád bych se dostal na místa, kde jsme ještě nebyli, jako jsou Severní nebo Jižní Amerika. Ve Spojených státech jsme dosud byli dvakrát, v rámci Prog Power festivalu v Atlantě. Rád bych poznal více míst Severní Ameriky nebo Kanady. Rovněž si přeji poznat více Asii a samozřejmě Japonsko. Tam jsme byli třikrát nebo čtyřikrát, a bylo to úžasné. Pokaždé, když hrajeme v Japonsku, koncerty jsou tam pro nás skvělé. Rád bych se podíval i do Jižní Ameriky, do Chile, Argentiny, Brazílie a také samozřejmě do Austrálie. Zkrátka na všechna místa, kde jsme ještě nebyli. Máme spoustu fanoušků v Indii, Malajsii, Indonésii a také v Číně. Moc si přejeme vystoupit i v zemích Středního východu jako jsou Sýrie, Írán, Egypt nebo Kuvajt. Je tam hodně fanoušků žíznivých po hudbě, ale řekněme, že jsou utlačovaní. Nemohou jít na koncert. Nemohou tam uspořádat festival nebo pozvat zahraniční kapely. Nemají tam žádnou hudební scénu ani hudební průmysl. Jediná velká scéna, která tam funguje, je jejich arabská muzika. Je tam ale mnoho metalových fanoušků, kteří si nás žádají, abychom tam přijeli zahrát. Doufám, že se jednoho dne povede zrealizovat turné i v těchto zemích. Přeji si, abychom co nejvíce hráli. To je to nejlepší, co můžeme dělat.
