MULTIINSTRUMENTALISTKA, SKLADATELKA, TEXTAŘKA A ZPĚVAČKA
„Vůbec nezáleží na tom, kolik je mi let anebo jak vypadám. Jsem úplně v pohodě s tím, jak to je. Rozhodně mám šanci uspět v hudební branži. Budu hrát bez ohledu na to, kolik mi je nebo bude let, a dokud mi budou sloužit ruce.”
TARA LYNCH je americká multiinstrumentalistka hrající na elektrickou i akustickou kytaru, baskytaru, piano, bicí a rovněž i zpívá. Prezentuje se pouze vlastní autorskou tvorbou. Svou přirozeností a díky různorodým talentům jimiž disponuje, si získala respekt mnoha světoznámých hudebníků, jako Vinny Appice (BLACK SABBATH, DIO), Tony MacAlpine, Phil Soussan (OZZY OSBOURNE, BILLY IDOL), Mark Boals (DOKKEN, YNGWIIE MALMSTEEN, TED NUGENT), Brent Woods (VINCE NEIL, SEBASTIAN BACH), Glen Sobel (ALICE COOPER) a Björn Englen (YNGWIE MALMSTEEN, QUIET RIOT). Všechny zmíněné osobnosti akceptovali nabídku na hostování na jejím debutovém albu „Evil Enough“ (2018). Tara se tak přímo na startu své hudební kariéry objevila po boku špičkových muzikantů, kteří ji berou jako rovnocenného parťáka. Je nejen výbornou muzikantkou, ale i nesmírně zajímavou a inspirativní osobností, která má v každém ohledu naprosto jasnou představu o tom, co chce a své záměry realizuje ve chvíli, kdy se sama rozhodne. A to bez ohledu na věk či jiné okolnosti. Na profesionální úrovni se začala věnovat hudbě jen pár let před dovršením 50 let, tedy ve věku, kdy si jen zřídka někdo troufne prosadit se ve světě hudebního šoubyznysu. Zvláště pokud se jedná o ženy, u kterých se v této sféře obecně preferují mládí a vzhled. Něco takového zdravě sebevědomá a odvážná Tara vůbec neřeší, a naopak si náležitě užívá přízně svých hudebních kolegů a fanoušků, kterých neustále přibývá. Od vydání jejího debutového alba „Evil Enough“ je doslova zaplavena nabídkami na různá koncertní turné nebo jiné hudební akce, jakými bylo například turné s legendární kapelou UFO, společná vystoupení s ANTHRAX, LAMB OF GOD, SUICIDIAL TENDENCIES, QUEENSRYCHE, nebo účast na hudební plavbě MEGADETH MEGACRUISE či aktuální evropské turné s VINNIE MOOREM.
R O Z H O V O R
Disponuješ různorodými talenty a hudba je nepochybně součástí tvé DNA. Kdy jsi objevila svou vášeň pro hudbu?
Hudba je součástí mého života od dob, kam až sahá moje paměť. Jako dítě jsem netoužila dělat nic jiného než poslouchat hudbu. Rodiče mě začali brát na koncerty, když mi byli 4 roky. Táta mě vždy držel celou dobu na ramenou. Nevzpomínám si na žádné období, kdy by hudba nebyla tím nejdůležitějším v mém životě. Měla jsem velké štěstí, že jsem mohla zažít LED ZEPPELIN v Madison Square Garden. Vzpomínám si, že to bylo v létě a v ten den bylo šílené vedro. Bylo mi 6 let a jejich koncert byl naprosto úžasný. Mé nejhezčí vzpomínky z dětství jsou spojeny především s koncerty. Zažila jsem naživo snad každého, koho jsem si přála vidět. Když mi bylo 10 let, toužila jsem po tom začít skládat svou vlastní hudbu. Jednou jsem si půjčila kytaru od mého bratra, když nebyl doma a začala jsem hrát. Když mě potom slyšel hrát, byl velmi překvapený a tu kytaru mi daroval. Od té doby jsem už nikdy nepřestala hrát.
Ve tvé biografii je uvedeno, že jsi muzikant samouk, což znamená, že jsi nestudovala na konzervatoři ani na žádné jiné hudební akademii. Hudbou žiješ v podstatě od narození a svého talentu jsi si byla vědoma velmi brzy. Proč jsi nestudovala hudbu?
Mí rodiče si nemohli dovolit platit za lekce na kytaru. Neměli jsme moc peněz. Jako dítě jsem neměla jinou možnost než se učit sama. Jsem ale velmi ráda, že u mě tento směr fungoval výborně. Mám pocit, že když tě učí někdo jiný, přicházíš o vlastní originalitu. Myslím, že jsem objevila svůj unikátní styl a osobitý zvuk. A to jen díky tomu, že kromě mě samotné, neměl nikdo další vliv na to, jak hraji na kytaru.
Čemu jsi se profesně věnovala celá ta léta, než ses rozhodla hudbě věnovat profesionálně?
Více než deset let jsem vedla vlastní účetní firmu a soustředila jsem se hodně na záležitosti kolem obchodu. Mezi mé klienty patřila i televizní studia, takže jsem se v šoubyznysu pohybovala celou dobu. Nějakou dobu jsem také pracovala v televizi. Jedním z mých nejdůležitějších cílů v životě bylo splnit to, co může jen žena, a to bylo mít děti. Bylo pro mě velmi důležité být doma a vychovávat své děti. Nechtěla jsem být matkou, která je schopna opustit své děti a vyrazit na turné. Chtěla jsem, aby nejdřív dospěli. Především proto jsem čekala tak dlouho. Chtěla jsem to udělat až ve chvíli, kdy jsem sama cítila, že nastal ten správný čas. Vždy jsem věděla, že jsem schopna uspět, jen jsem potřebovala mít jistotu, že to tak skutečně chci.
Udělala jsi to vlastně obráceně než většina lidí…
Ano, přesně tak a jsem za to velmi ráda. Rozhodně vůbec nelituji toho, že jsem to neudělala dříve. Beru to tak, že jde o součást mé unikátní životní cesty a za tím si stojím.
Takže jsi jako malá holka prioritně nesnila o úspěšné hudební kariéře?
Nemohu říct, že bych o něčem takovém denně snila. Vždy jsem ale vnitřně věděla, že můžu být úspěšná. Vždy jsem si byla dobře vědoma svých schopností, pokud jde o to skládat hudbu a hrát. Nikdy jsem nepochytovala o tom, že bych neměla úspěch, pokud bych se rozhodla pro hudební karieru. Držela jsem se svých snů a věděla jsem, že jednoho dne se stanou skutečností. Věděla jsem, že se to stane a já se rozhodnu, jen jsem nevěděla kdy přesně.
Musím říct, že tvůj přístup k životu a zdravé sebevědomí jsou velmi inspirativní….
Mám velké štěstí, protože jsem se taková už narodila. Neznám moc lidí, kteří jsou stejně sebevědomí jako jsem já. Nestydím se za to. Jsem jaká jsem a pokud někomu mé nastavení nevyhovuje, nemám s tím žádný problém.
Myslím, že je dobré ukazovat lidem, že věk není tak důležitý. Toto je velké téma, především v případě žen….
Přesně tak, věk není důležitý. Mezi ženami se toto téma řeší velmi často. Stárnutí je pro ně někdy obtížnější než pro muže, jelikož od nich v tomto období už nesklízí zas tolik lichotek. Dívám se na to jinak a řeknu ti důvod, proč si myslím, že u mě na věku nezáleží. Má kariéra není postavená na tom, že vylezu na pódium v bikinách a ojíždím kytaru. Kvůli tomu to nedělám. Má kariera je postavená čistě na mém talentu. Rozhodla jsem se do toho jít především díky mým vrozeným schopnostem skládat hudbu a hrát tak, jak hraji, což mi jde naprosto přirozeně. Proto vůbec nezáleží na tom, kolik je mi let anebo jak vypadám. Jsem úplně v pohodě s tím, jak to je. Rozhodně mám šanci uspět v hudební branži. Budu hrát bez ohledu na to, kolik mi je nebo bude let, a dokud mi budou sloužit ruce.
Dosud jsem si nevšimla, že by se někdo konkrétně u tebe zabýval věkem. Máš skvělou odezvu od známých a oblíbených hudebníků, stejně jako od lidí z médií a fanoušků. Zatím jsem na tvou adresu nezaznamenala nějaké negativní reakce, jelikož tvůj talent přebijí v tom nejlepším smyslu slova vše ostatní….
Děkuji moc, to mě opravdu nesmírně těší. Je pravda, že reakce jsou opravdu úžasné. Cítím se nesmírně požehnaná. Zvláště tady v Evropě. Mám přehled o prodeji alb a vím, kolik jsme jich v Evropě prodali. Netušila jsem ale, kolik tady mám ve skutečnosti fanoušků a jaký mají přehled o mém životě a o mé tvorbě. Nedávno jsem si na jednom koncertě v první řadě všimla několika fanoušků, kteří si sami doma vyrobili trička s logem TARA LYNCH. Často na koncertech vidím lidi, kteří mají na sobě triko s mým logem a motivem alba. Většinou máme plno od samého začátku a lidé čekají na mé vystoupení, což je opravdu skvělé, protože koncerty zahajuji a nevystupuji jako headliner. Všichni jsou uvnitř už před začátkem a lidé nepřichází až na hlavní kapelu. Mám z toho obrovskou radost. Vím, že se vrátím a uspořádám vlastní turné. Získala jsem si hodně lidí, kteří mi fandí. Samozřejmě intenzivně pracuji na tom, abych se dostala k co nejvíce lidem, kteří o mě dosud neslyšeli. Reakce jsou ale úžasné, a to jsme jen uprostřed turné. Beru to podle sebe. Pokaždé, když slyším novou kapelu nebo nového interpreta a nadchne mě jejich hudba, ze všeho nejvíc si přeji vidět je co nejdříve naživo. Když vidím, jak lidé reagují a jak si užívají má vystoupení, jsem nesmírně šťastná a jen se mi tím potvrzuje, že to celé dává smysl.
Tvá slova dávají velkou naději i v kontextu toho, že mnozí lidé jsou už skutečně unavení z vykalkulovaných marketingových strategií a dávají přednost přirozenosti a autenticitě….
Ano, tohle je opravdu dobré znamení. Má situace vůbec není snadná. Založila jsem si vlastní nezávislé vydavatelství. Nepodepsala jsem smlouvu s žádnou renomovanou vydavatelskou společností. O všechno se starám sama. Takový ohlas považuji za něco mimořádného. Holka, která mi prodává merchandise mi říkala, že lidé si kupují trička a CD ještě před tím, než se objevím na pódiu. Je úžasné sledovat, jak se rozrůstá má fanouškovská základna.
Prodávat merchandise a CD na živých koncertech je samozřejmě snazší než se dostat do celosvětové distribuce. Jak se ti v tomto ohledu daří jako nezávislé umělkyni?
Je to extrémně náročné. Potřebuji zapracovat na tom, abych získala výhodnější smlouvu a dostala se do mezinárodní distribuce. Ve Velké Británii mám smlouvu s Cargo Records a oni nabízí mé album „Evil Enought“. Samozřejmě existuje i možnost objednat si album nebo merch i přes mé oficiální webové stránky. Získat výhodnou smlouvu a dostat se do povědomí širší veřejnosti je opravdu extrémně náročné. Fakt, že mám tak úžasnou zpětnou vazbu s dosud limitovanými možnostmi distribuce, považuji opravdu za něco neuvěřitelného. Moc se těším na to, jak to bude pokračovat až se mi povede získat výhodnější smlouvu. Momentálně kladu velký důraz na živé hraní, aby se o mě lidé dozvěděli. Dosud jsem nevydala další album, protože to chce čas. Díky situaci spojené s koronavirem přišli lidé o téměř dva roky, kdy neměli šanci koncertovat. Nechci nic uspěchat a chci svému debutovému albu věnovat prostor, jaký si zaslouží a představit ho všude, kde se mi povede vystupovat. Teprve potom plánuji nahrát další skladby a vydat je nejdříve formou EP. Po vydání EP bych chtěla opět vyrazit na turné.
Žiješ v Los Angeles, takže pro tebe asi nebylo zas tak obtížné dostat se do tamní hudební komunity…
Ne, naopak to pro mě bylo hodně snadné. Pracovala jsem v zábavném průmyslu a v televizi, kde jsem se seznámila se spoustou lidí. Vždy jsem měla mnoho přátel z hudebního šoubyznysu. A jak to chodí, jeden tě představí někomu dalšímu a rozjede se kolečko. Proto pro mě bylo rovněž snadné zvednout telefon a domluvit se se všemi hosty, kteří se objevili na mém debutovém albu. Poslala jsem každému z nich demo verze skladeb, které jsem kompletně nahrála sama a zeptala se, jestli mají zájem zahrát si na mém prvním albu. Všichni z toho projektu byli nadšení a souhlasili. Já jsem všem svým přátelům nesmírně vděčná, že do toho se mnou šli.
Nerada bych, aby tyto informace působily tak, že je snadné získat na album velká jména jen proto, že je člověk součástí komunity, ve které se pohybují známí muzikanti. Jedna věc jsou kontakty a přátelské vztahy a ta další a v tomto ohledu velmi zásadní je mít v ruce materiál na takové úrovni, aby se pod něj mohli takové osobnosti podepsat…
Ano, tohle je samozřejmě důležité. Rozhodně by se nepodepsali pod něco, co by ohrozilo jejich jméno. Každý z nich má velkou kariéru a nemohl by si dovolit jít do něčeho, co by byl propadák. Věděla jsem, co mám v ruce a že jim nabízím materiál na úrovni. Proto jsem si byla jistá, že je velká šance získat většinu z nich na album. Nakonec jsem je získala všechny. Ani jeden z nich mě neodmítnul. Vsadila bych vlastní zadek na to, že to, co dělám, dělám dobře. (smích)
Říkáš o sobě, že neznáš noty a hraješ podle toho, co k tobě přichází přirozeně. Četla jsem, že jsi studovala u Steva Vaie (FRANK ZAPPA, ALCATRAZ DAVID LEE ROTH), Chada Smithe (RED HOT CHILLI PEPPERS) a Dereka Sheriniana (DREAM THEATER, BLACK COUNTRY COMMUNION, JOE BONAMASSA). Jak to probíhalo v praxi?
Jen jsme společně jamovali, nic víc. Nešlo o studium v jeho klasické podobě. Samozřejmě mě zajímá, jak hrají lidé, které považuji za své hudební vzory. V době, kdy jsem se s nimi scházela, už jsem sama hrála na všechny hudební nástroje. Chad a já jsme se sešli společně u něj ve studiu, kde byli k dispozici dvě bicí soupravy. Hráli jsme spolu skladby z repertoáru RED HOT CHILLI PEPPERS a fakt jsme si to užívali. Se Stevem Vaiem jsem se sešla u něj doma. Hráli jsme společně různé skladby. Víc než cokoli jiného, zasvětil mě hodně do hudebního šoubyznysu. Naučila jsem se od něj skutečně hodně. Samozřejmě jsme se zaměřili i na některé techniky, které používá při hraní na kytaru. Byl to nádherný zážitek. Steve je opravdu úžasný člověk.
V hudebních kruzích jsi známá pod pseudonymem Gui-Tara. Nedovedu si k tobě představit trefnější přezdívku nebo možná lépe řečeno, tohle je tvé pravé jméno…
Ano, kytara pro mě byla vždy můj nejoblíbenější hudební nástroj, na který jsem se naučila hrát jako na první. Na všechny další hudební nástroje jsem začala hrát později. Kytara bude vždy můj hlavní nástroj. Ostatní nástroje ovládám, ale ve hře na kytaru jsem expert. Vnímám kytaru jako formu umění, a nejen jako nástroj pro tvorbu hudby. Proto jsou na mém debutu „Evil Enough“ čtyři instrumentální skladby. Můj hudební vkus je velmi různorodý, a přestože jsem velkým fanouškem žánru instrumentální kytary, mé oblíbené kapely mají zpěváka a kytaristu, kteří skutečně pracují s melodií a nezaměřují se pouze na shredování.
Zmínila jsi, že máš dvě děti. Jak reagovala rodina na tvé rozhodnutí ohledně hudební kariéry?
Jsou na mě velmi hrdí a podporují mě, za což jsem opravdu nesmírně vděčná. Než jsem udělala toto zásadní rozhodnutí, svolala jsem rodinou radu se záměrem se všemi probrat své další plány. Měla jsem jasno v tom, že když se do toho vrhnu naplno, pravděpodobně to vyjde. Což znamenalo časté koncertování a fakt, že budu často mimo domov. Můj mladší syn zpočátku trochu váhal, ale potom mě podpořil. Dostala jsem svolení od dětí i manžela.
Je tvůj manžel rovněž muzikant?
Ano, ale hudbu má jen jako koníček. Je obchodník a pracuje ve filmovém studiu. Na kytaru ale hraje naprosto úžasně.
Uvádíš, že skladby na tvém debutovém albu „Evil ENough“ jsou inspirované tvými vlastními zkušenostmi zkušenostmi. Můžeš se podělit s těmi, které jsou pro tebe zásadní?
Jako první singl vyšla skladba „Antidote“, která se stala populární a ke které jsme rovněž natočili videoklip. Tato skladba je stoprocentně o mé osobní zkušenosti. S manželem jsme spolu už opravdu hodně dlouho. Začali jsme spolu chodit jako velmi mladí. Samozřejmě jsme si v průběhu let prošli různými fázemi a dostali se do situací, kdy jsme byli hodně nahoře, ale i dole. Takové věci se prostě ději, když manželství trvá tolik let. Dostali jsme se do fáze, kdy nám to spolu moc nefungovalo. Rány jsem si léčila prostřednictvím jiných vztahů. O tom přesně je tato skladba. Je o někom, kdo příliš miluje někoho jiného, kdo mu právě chybí, a tak hledá útěchu u někoho dalšího. Téma této skladby mě posouvá k další věci, která se jmenuje „Trustless“. Bylo období, kdy jsem si uvědomila, že svému manželovi nemohu úplně důvěřovat. Oba jsme byli tehdy šílení. Naštěstí jsme to společně překonali a pochopili, jak jeden druhého milujeme. Další skladba, kterou bych ráda zmínila, je „Banished From My Kingdom“. Je o někom, koho jsem považovala za člena rodiny. Sdíleli jsme společně velmi blízké přátelství. Vyrůstali jsme spolu jako sestry. Po třiceti letech jsem ji vyčlenila ze svého života. Hodně se změnila díky žárlivosti, která ji doslova sžírala. Nikoho na albu nejmenuji, to bych nikdy neudělala, ale ona dobře ví, že ta skladba je o ní. Takové věci se samozřejmě neději jen mně. Každý se sv životě setká s někým, komu nemůže příliš důvěřovat. Můžeš mít blízkého přítele nebo přítelkyni, která tady časem už pro tebe není a z ničeho nic se chová jako totální blbec. Balada „Kingewrorthy“ je inspirovaná typem lidí, kteří jsou nenažraní, zvláště pokud jde o hudební šoubyznys. Takovým se stal i někdo konkrétní, s kým jsem vyrůstala. Všechny skladby na albu jsou inspirované zkušenostmi, kterými jsme si sama prošla. Proto ho považuji za vlastní autobiografii.
Jsou na albu i nějaké skladbě věnované tvým dětem?
Ano, na albu jsou dvě skladby inspirované mými dětmi. Instrumentálka „Exit The Warrior“ je o mém mladším synovi Tylerovi, který je mistrem taekwonda. Je to můj bojovník. Když jsem pracovala na této skladbě, představovala jsem si ho v akci. Skladba „Anigmatic“ je o mém starším synovi a význam tohoto názvu je záhadný. On je hloubavý intelektuál se spoustou úžasných zvláštností v jeho charakteru. Někdy je velmi těžké odhadnout, co se v něm odehrává nebo o čem právě přemýšlí. Své děti moc miluji. Znamenají pro mě celý můj svět. Samozřejmě jsem jim věnovala na albu prostor.
Jedním z hostů na tvém albu je Mark Boals, který nazpíval dvě skladby: „Trustless“ a „Evil Enough“. Ani v jednom případě se ale nejedná o společný duet. Proč jsi ho přizvala, když sis vlastně mohla odzpívat všechny skladby sama?
Vůbec jsem neměla v plánu na albu zpívat. Obě skladby jsem psala přímo pro Marka. Přemýšlela jsem i o dalších zpěvácích. Když skládám novou skladbu, protože neovládám noty, vše si rovnou nahrávám na záznamník. Všechny demo verze jsem nahrávala kompletně sama. Nahrála jsem všechny nástroje a sama jsem nazpívala všechny skladby. Dala jsem hotové nahrávky Vinnymu Appiceovi a Philu Soussanovi, aby si poslechli skladby a seznámili se se svými party. Vinny se při poslechu překvapeně zeptal, kdo mi nazpíval demo verze skladeb. Řekla jsem mu, že jsem to já a on reagoval, že vůbec nechápe, proč s takovým hlasem nezpívám na svém vlastním albu. Nemyslela jsem si, že je můj hlas natolik dobrý, abych sama zpívala. Měla jsem spíš pocit, že zním jako žába. Myslela jsem si, že si ze mě Vinny dělá srandu, ale on trval na tom, abych na albu zpívala. Stejně tak mě opakovaně přesvědčoval i můj producent Brent Woods, abych zpívala. Potom přišel do studia Phil a říkal to samé. Po dlouhých hodinách jsem se nechala přesvědčit a řekla jsem, že nazpívám skladbu „Banished From My Kingdom“ a pokud budu spokojená s výsledkem, nazpívám i některé další skladby s výjimkou „Evil Enough“ a „Trustless“. Když jsem na nich pracovala, celou dobu jsem myslela na Marka a přála jsem si, aby to byl právě on, kdo tyto songy nazpívá. Na koncertech zpívám všechny skladby já. Byl to ale proces. Když jsem nahrávala album, nahrávala jsem samozřejmě kytary zvlášť a zpěvy zvlášť. Potom mi došlo, že když budu vystupovat živě, budu muset zvládnout obojí najednou. Jelikož jsem hlavní kytaristka, nebylo to pro mě snadné. Musela jsem doslova přeprogramovat svůj mozek. Řekla jsem manželovi a dětem, že mě uvidí možná za rok a zavřela jsem se do studia. Potřebovala jsem přijít na to, jak to zvládnout zpívat a ve stejnou chvíli hrát všechny ty akordy tak, aby zněly stejně jako na albu. Nakonec jsem to zvládla.
Od svých 10 let skládáš vlastní skladby. Vybrala jsi některé věci ze svého archivu anebo jsi složila všechny skladby ve chvíli, kdy ses rozhodla pracovat na svém debutu?
Měla jsem připravených několik skladeb, ale většinu jsem složila až potom, co jsem se rozhodla vydat album. Hostovala jsem na albu belgické kapely BEYOND THE LABYRINTH. Na nahrávání mě pozvali do Belgie. Když jsem se vrátila řekla jsem si, že je čas dát dohromady vlastní tvorbu a složit několik nových věcí. Měla jsem hotové dvě skladby a zbytek alba jsem složila po návratu z Belgie. Bylo neuvěřitelné, jako přirozeně ty skladby vznikaly. Bylo to jako by mnou protékala nějaká zvláštní inspirace. Proces tvorby pro mě byl opravdu snadný, šlo to v podstatě samo.
Jak obvykle funguje tvůrčí proces? Je to melodie, s níž přijdeš jako první a pak píšeš text, nebo tomu je obráceně?
Přála bych si říct ti, že obvykle začínám tak nebo onak, ale nejde to. Někdy začínám textem a jindy mám nejdřív hotovou melodii. Řekla bych ale, že nejčastěji začínám rify. Dokonce někdy začínám i beatem na bicí, který mě právě napadne. Záleží také hodně na tom, na kterém nástroji skladba vzniká. Každá ze skladeb vzniká rozdílně. Třeba titulní skladba mého alba „Evil Enough“ vznikla, když jsme seděli s manželem u televize. Vždy mám v ruce kytaru, když se díváme na televizi. Jen tak jsem si brnkala a najednou jsem měla v hlavě rif k této skladbě. Okamžitě jsem si ten nápad zaznamenala na svůj iPhone s tím, že se ke skladbě později vrátím a dokončím ji. Záleží na tom, co se momentálně děje v mé hlavě. Tvořím všechny skladby od základu sama, takže to může být jakákoli část, která mě napadne jako první. Třeba v případě skladby „Trustless“ jsem nejdříve napsala text a nápad na melodii přišel až potom. Skladbu „Kringeworthy“ jsem napsala v průběhu jedné noci. Můj producent přišel s tím, že jsou na albu samé rychlé věci a není mezi nimi žádná balada. Nejdříve jsem se bránila a řekla jsem mu, že nejsem velkým fanouškem balad. On mi řekl, že bych měla ukázat jemnější stránku své osobnosti. Šla jsem domů a napsala jsem „Kingeworthy“. Udělala jsem kompromis, jde o pomalou skladbu, která ke konci graduje. Ke každé skladbě přistupuji rozdílně. Pokud mám zpívat pomalou věc nechci, aby to bylo o zlomeném srdci nebo něčem podobném. Tak jsem se rozhodla napsat pomalou věc o zkažených týpcích.
Zakládáš si na přirozenosti a autenticitě. Předpokládám tedy, že pro tebe bylo důležité nahrávat ve studiu za přítomnosti všech hostů. Nikoli v současnosti preferovaným způsobem, kdy muzikanti posílají své party nahrané v domácím studiu k finálnímu mixu…
Nikdo mi neposílal žádné nahrávky. Všichni mí hosté za mnou přišli do studia. Trvalo to hodně dlouho, protože jsem musela čekat na některé muzikanty, než se vrátili z turné. Velmi jsem si přála, aby skladby vznikaly autenticky ve studiu. Zachovat autenticitu pro mě bylo velmi důležité. Nezapomenu, když Vinny Appice nahrával bicí a točil paličkami nahoru-dolů a pořád opakoval, jak je ona skladba temná. Já jsem se smála a říkala jsem mu, jak mu může připadat něco temné poté, co nahrával alba s BLACK SABBATH. Jak často se ti povede zažít něco takového? Ve studiu nám to se všemi klapalo naprosto skvěle. Mark Boals například přiletěl z Las Vegas, aby ve studiu nahrál obě skladby. Postupně jsem zveřejňovala i fotografie se všemi hosty. Nahrávat s takovými profíky bylo opravdu skvělé.
Budeš pokračovat ve stejné strategii i v případě nahrávání dalšího alba?
Některé skladby na připravované EP už jsme dokonce nahráli. Podílím se na něm samozřejmě já, opět jsem oslovila Vinnyho Appice, baskytaristu Björna Englena a v roli producenta je už osvědčený Brent Wodds. Zbytek skladeb nahrajeme ve stejné sestavě. Jsem se všemi v kontaktu a oslovila jsem je, protože oni jsou těmi muzikanty, se kterými si přeji spolupracovat. Jde o pocit a zvuk, který chci docílit. Nikdo nehraje jako Vinny Appice. Má vlastní styl a zvuk. Glen Sobel má rovněž svůj vlastní styl a zvuk. Glena jsem například oslovila proto, že na album vnesl více progresivní feeling. Nebylo to o tom, abych měla na albu za každou cenu velká jména. Věděla jsem přesně, koho chci na albu mít. Proto hraje některé basové party Phil a jiné Björn. Kdybych šla jen po jménech, mohla jsem oslovit i jiné lidi. Chtěla jsem ale docílit přesně takový zvuk, jaký jsem měla v hlavě. Měla jsem konkrétní představu o tom, kdo by měl hrát který part, aby byl výsledek takový, jaký jsem si představovala. Bylo to jako bych obsazovala jednotlivé muzikanty do rolí, které jsou jim nejbližší.
Hudba je od dětství tvou největší vášní. Jaký je význam hudby ve tvém životě, nejen hudby, kterou osobně tvoříš, ale hudby obecně?
Obecně pro mě hudba znamená celý můj život. Neumím si představit, že bych byla schopna žít bez hudby. Hudba byla vždy mou vášní. Dokud budu žít, nepřestanu dělat hudbu. Hudba mě nikdy neomrzí. Hudba je mou součástí stejně jako tlukot mého srdce. Rozhodně jsem byla v určité fázi svého života předurčena k tomu dělat vlastní hudbu a vystupovat. Má rodina a hudba jsou pro mě tím nejdůležitějším v mém životě.
